Kdo vám vystaví pracovní neschopnost?

DPN vystavuje a dále po 14 dnech a pak jednou za měsíc potvrzuje, že zdravotní stav pacienta nedovoluje návrat do práce („lístek na peníze“), ten lékař, který pacienta léčí pro onemocnění nebo úraz – tj. ten, který léčí důvod pracovní neschopnosti. Může jím být praktický lékař, ambulantní specialista i nemocniční lékař. Odborný lékař nemá pacienta odesílat k praktickému lékaři pouze kvůli vystavení nebo dalšímu potvrzení DPN.

Pokud pacienta léčí, sleduje a zve si na kontroly odborný lékař, pak potvrzování jejího trvání, vycházky i ukončení řeší pacient s tímto lékařem. K praktickému lékaři kvůli stejné DPN chodit nemusí (a chceme-li dodržet zákon, tak ani nesmí).

Pacient pak není vystaven dalšímu čekání u lékaře a případnému riziku infekčního onemocnění, se kterým se u praktického lékaře může potkat v čekárně (např. v období chřipek a nachlazení).

Neexistuje obecná povinnost, aby se každý pacient do tří dnů po propuštění dostavil ke svému praktickému lékaři. Návštěva je potřebná, pokud:

• ji vyžaduje zdravotní stav, tj. v propouštěcí zprávě je doporučeno další konkrétní ošetření, kontrolní odběr apod.,
• je třeba zajistit pokračování léčby či předepsání léků,
• praktický lékař přebírá další péči nebo vedení DPN, tj. v případě, že si pacienta nezvou na další kontrolu.

Jestliže je v propouštěcí zprávě termín ke kontrole u odborného lékaře, pacient se dostavuje na kontrolu k němu, včetně kontroly PN. Samostatná návštěva praktického lékaře pouze k předání propouštěcí zprávy do 3 dnů je zbytečná.

Při pokračující DPN má nemocnice určit konkrétní termín následné kontroly u ošetřujícího lékaře, nejpozději do 7 kalendářních dnů od propuštění – nikoli automaticky do tří dnů a nikoli automaticky u praktického lékaře.

Konkrétní znění je v zákoně č. 187/2006 Sb., zejména § 54, § 58, § 60 a § 61. A dále v Metodice pro pořizování a předávání dokladů účinné od 1. 9. 2026.

A protože se s řešením DPN za odborníky, včetně stomatologů, prakticky denně setkáváme, chci dodat: vystavení DPN nemá žádnou souvislost s tím, zda má lékař smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Jde o agendu nemocenského pojištění spravovanou ČSSZ, nikoli o úhradu zdravotní péče zdravotní pojišťovnou.

Pozor tedy také na skutečnou zubní pohotovost – zde se PN nevystavuje a vystavit by ji měl ošetřující stomatolog druhý den, ke kterému půjde pacient na kontrolu po ošetření na zubní pohotovosti, a to jen v případě, že je z jeho pohledu pacient práce neschopen. Pokud však zubní lékař ošetřuje pacienta ve své běžné ambulanci, byť akutně a bez smlouvy s jeho zdravotní pojišťovnou, uvedená výjimka se na něj nevztahuje. Musí vystavit PN a tuto uvolnit k převzetí ošetřujícím stomatologem (registrujícím zubním lékařem), kam půjde pacient na další ošetření.

Podle § 54 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, je ošetřujícím lékařem poskytovatel, který pacientovi poskytuje ambulantní, lůžkovou nebo lázeňskou léčebně rehabilitační péči. Podmínka smlouvy se zdravotní pojišťovnou zde vůbec uvedena není. Zubní lékař poskytující ambulantní stomatologickou péči tedy ošetřujícím lékařem je. Posuzuje však DPN pouze v rozsahu své odbornosti (§ 54 odst. 2). —Zákon č. 187/2006 Sb. – § 54

Podle § 57 odst. 1 ošetřující lékař rozhodne o vzniku DPN, jestliže vyšetřením zjistí, že zdravotní stav pacienta pro nemoc nebo úraz nedovoluje vykonávat dosavadní zaměstnání. —§ 57 – vznik DPN

A § 61 odst. 1 písm. a) výslovně stanoví, že ošetřující lékař je povinen rozhodnout o vzniku DPN v den, kdy ji zjistil. Nemůže pacienta pouze odeslat k praktickému lékaři, aby rozhodnutí vystavil místo něj. —§ 61 – povinnosti ošetřujícího lékaře

Důležitý je také § 57 odst. 4: pokud lékař zdravotní důvody DPN nezjistí, ale pacient vydání DPN požaduje, má vydat rozhodnutí, že DPN nevznikla. Nemá tedy žádost odmítnout jen administrativním sdělením „neschopenky nevystavujeme“ nebo „nemáme smlouvu s pojišťovnou“.

Nevydání DPN v den, kdy lékař její důvod zjistil, může být přestupkem poskytovatele podle§ 138a odst. 1 písm. a), za který lze uložit pokutu až 10 000 Kč. Přestupky projednává územní správa sociálního zabezpečení.

V metodice na straně 12/123, kapitola I., bod 2 „Ošetřující lékař“ – za ošetřujícího lékaře je považován také ambulantní specialista, který převzal pacienta pro určitou diagnózu do péče. Následuje zásadní věta:

„Ošetřující lékař je sám povinen poskytnout, vyžádat, navrhnout či předepsat další péči, kterou indikoval.“

Tj. je také povinen vypsat žádanku na doplňující vyšetření či ošetření, která požaduje (např. ultrazvuk, RTG, rehabilitaci), zvláště v případě, kdy si pacienta zve na další kontrolu, na které pak výsledek těchto vyšetření zhodnotí.

Metodika navíc na straně 22/123, bod 2.3 písm. g), výslovně řadí mezi tuto předepsanou péči také léčivé přípravky na recept. Metodika je podle svého úvodu závazná pro všechny zdravotní pojišťovny a jejich smluvní poskytovatele. —Metodika účinná od 1. 9. 2026

„Delegovaná preskripce je možnost, nikoli povinnost.“ VZP zde uvádí, že praktický lékař nemá povinnost doporučení specialisty respektovat a za předepsání odpovídá vždy předepisující lékař – tj. pokud recept napíšeme, plně odpovídáme také vždy za nežádoucí účinky, interakce mezi dalšími léky apod.

Specialista může svou chronickou medikaci vyřešit například opakovacím receptem; podle VZP by měl léčivo delegovat jen tehdy, pokud je žádoucí, aby stav mezi kontrolami u specialisty sledoval i praktický lékař, který také může léčbu upravit podle aktuálního zdravotního stavu pacienta. —Stanovisko VZP k delegované preskripci